pátek 22. července 2011

Portia de Rossi o své šokující autobiografii (4.11.2010)

Článek z Marie Claire

Po rozhovoru s Oprah Winfrey na začátku tohoto týdne, jsme dostali šanci mluvit s Portiou, která se rozpovídala s Marie Claire o Ellen, kontroverzních dnech v seriálu Ally McBealová, a o přemožení anorexie v její nové knize, Unbearable Lightness: A Story of Loss and Gain.

Marie Claire: Jak se Vám kniha psala?

Portia de Rossi: Bylo to těžké, ale tak trochu to ze mě plynulo. Měla jsem velmi definovanou osnovu a pracovala jsem velmi těžce, aby se příběh hýbal. Nejtěžší věc pro mě bylo vzpomínání na to, jaké to bylo být tak nemocná, a pak snažení se udělat počítání kalorií a běhání nahoru a dolů po schodech napínavým. Chci říct, když jsem byla nemocná, nikoho jsem neviděla, nikam jsem nechodila. Nic jiného než mé snažení jíst o 20 kalorií méně z toho samého jídla se nedělo. To byla pro mě ta nejobtížnější část, udělat to přesvědčivé a to, aby se příběh hýbal.

Marie Claire: Jak jste se cítila při odhalování své duše? 

Portia de Rossi: Dobře jsem si uvědomila, že dokud se do toho opravdu nedostanu a neukáži lidem, jak nemocná jsem opravdu byla tak, že nemohou úplně pochopit, jak daleko jsem se dostala. Mohla jsem psát z pohledu zdravého člověka a říct, "Byla jsem jednou nemocná," ale dokud to opravdu nenapíši z pohledu opravdu nemocného člověka nemyslím, že by to lidé opravdu pochopili, jaké to bylo a jak špatné to bylo. A to bylo definitivně těžké.

Marie Claire: Když jste se snažila znovu ukázat, jak nemocná jste opravdu byla, bála jste se, že se dostanete zpět do toho místa ve Vaší hlavě?

Portia de Rossi: Rozhodně mám respekt k této strašlivé nemoci, protože mi to sebralo 15 let života, takže jsem byla velmi opatrná, abych si byla vědoma mých citů. Ellen na mě také dohlížela, abych byla upřímná. Mluvila se mnou po celém dni psaní a ptala se mě, jak se cítím, a myslím, že mi to opravdu pomohlo. A bylo také skvělé, že jsem ji mohla říct "Cítím se dnes tak trochu divně, cítim....." Byl zde jeden bod, když jsem psala, když jsem cítila moji bradu spojenou s mým hrudníkem, jako bych neměla krk. Pomyslela jsem si "Oh bože." Vím, že jsem hraničila s tím strašným myšlením. Ale bylo to tak trochu dobré, protože jsem si tím opravdu prošla znovu. Myslím, že jsem to potřebovala, a byla to pro mě ta správná věc, protože ten příběh ze mě vyšel strašně rychle. Bylo to velmi očisťující a nemyslím, že bych se správně vyléčila, dokud bych se opravdu nevrátila zpět a nevyšetřila to. Neříkám, že k tomu, aby jste se vyléčili musíte napsat knihu, ale musíte se podívat na to, co se stalo. Poruchy příjmu potravy jsou zahaleny tajemstvím a je tu spousta věcí, za které jsem se cítila velmi trapně, o kterých jsem nemohla nikdy mluvit. Ačkoli jsem se plně zotavila, byly zde stále věci, kterými jsem si znovu musela projít a zpracovat je. Takže jsem ráda.

Marie Claire: Cítíte se, ačkoli jste se vyléčila, že je nemoc stále s Vámi?

Portia de Rossi: Ne, absolutně ne, to je věc, kterou jsem chtěla vysvětlit v knize. Že můžete trpět velmi, velmi moc a být plně vyléčen a nikdy znovu nemyslet na diety, vzhled nebo jídlo.

Marie Claire: Jaký je Váš vztah s jídlem teď?

Portia de Rossi: Mám velmi, velmi zdravý vztah s jídlem, ve kterém jím cokoliv chci, kdykoliv chci. Nikdy neodmítám žádný druh jídla. Cokoliv chci, tak si dovolím sníst. Dovoluji si brambůrky, když chci brambůrky a sladkosti, když chci sladkosti. Niky neodmítám jídlo a nikdy nebudu držet dietu. Ne kvůli mé svatbě, ne pro reklamní činnost, kterou dělám, není tu nic, co mě donutí odmítat kalorie. I když cítím, že jsem přibrala pár kilo, nikdy nebudu hladovět, nikdy nebudu držet dietu.

Marie Claire: Jaká to mocná zpráva.

Portia de Rossi: Chci říct, vím, zní to komicky, ale držení diety způsobilo moji poruchu příjmu potravy. Bylo mi 12 let, když jsem poprvé držela dietu a dostala se do vrcholu shazování kil. Cítila jsem ten pocit dosažení, když jsem shodila kila a cítila jsem zdrcení, když jsem je znovu nabrala. Tento cyklus začal, když mi bylo 12 a pokračovalo to v různých stupních do mých 30 let, dokud jsem si neuvědomila, že držení diety byl ten hlavní problém mé nízké sebedůvěry a mého nedostatku přijetí mě samotné a mé velikosti těla, a to mě uvedlo do velké deprese. Učinilo mě to cítit se mimo kontrolu, cítit se slabá. Nemohla jsem nikdy držet dietu, ať už jsem se snažila jakkoliv, a když jsem se opravdu snažila, dostala jsem se na 37 kg a mé orgány téměř selhaly. Chci říct, co je úspěšná dieta, opravdu?

Marie Claire: Když jste vážila 37 kg, nebo i když jste vážila 50 kg, byla jste stále hladová?

Portia de Rossi: Nepamatuji si, jestli jsem byla stále hladová. Jsem si jistá, že jsem někdy hladová byla, nebo i většinu času, ale myslím, že po chvíli jsem ani nevnímala, že jsem byla hladová. Cítila jsem se velmi prázdná a velmi úzkostlivá. Bylo to horší než hlad. Pociťovala jsem jako, že můj mozek nefunguje.

Marie Claire: Měla jste pořád migrény?

Portia de Rossi: Nepamatuji si migrény, ale tehdy jsem kouřila jako blázen.

Marie Claire: Stále kouříte?

Portia de Rossi: Ne, nekouřím. Pořád jsem se cítila velmi špatně, a víte, je to vtipné, mluvila jsem se ženami, které mají poruchu příjmu potravy, a vesměs anorexii, a máme všechny tak trochu stejné příběhy, jako například, že náš mozek nefungoval dobře, a také časté dopravní nehody. To, co jsem v knize nenapsala bylo to, že jsem často měla lehké dopravní nehody. 

Marie Claire: Proč?

Portia de Rossi: Protože jsem doslova nemohla myslet. Je to zvláštní - můj čas reakce byl velmi divný a já prostě nefungovala.

Marie Claire: Jako že jste byla narušená nějakým způsobem?

Portia de Rossi: Jo, přesně. Jídlo je palivo, jídlo Vás drží živé, jídlo drží vše ve funkčnosti, jídlo drží Vaše srdce tlouct. Takže zbavení se jídla si vezme svou daň z Vašeho těla za nějaký čas, ale také z Vaši mysli. Chci říct, že Váš mozek nemůže fungovat.

Marie Claire: Myslíte si, že Vaše nemoc byla rozšířená nebo intenzivnější díky prostředí, ve kterém jste pracovala v tu dobu, natáčení Ally McBelové?

Portia de Rossi: Byla bych naivní, kdybych si myslela, že to na mě nemělo vůbec žádný vliv. Ale znovu, a neříkám to, abych někoho chránila, nebylo to prostředím Ally McBealové. Bylo to všeobecné prostředí hereček té doby a nás potkalo jen to, že jsme byli ve velmi populárním seriálu. Chci říct, celá ta éra supermodelek byla koncem 90. let pryč a herečky začínaly brát jejich práci a zabírat jejich místo. Byly jsme na obálkách magazínů a z ničeho nic jsme nosily všechny ty róby návrhářů, a dělaly kampaně krásy. Takže si myslím, že tu bylo hodně tlaku na herečky, aby byly štíhlé jako modelky a vžily se do obrazu perfektní ženy a aby soupeřily s modelkami. Vím, že jsem to cítila, protože každý v mém okolí, koho jsem znala, dostával kampaně krásy nebo obálky módních časopisů, a chtěla jsem to dělat také, protože se to zdálo jako část toho, co dělalo v tu dobu herečku úspěšnou.

Marie Claire: Napsala jste v knize, že jste na natáčení Ally McBealové nejedli společně oběd.

Portia de Rossi: Jediná věc, která mi naznačila, nebo proč jsem o ni vůbec psala, nebylo to ani tak o jídle nebo držení diety nebo jedení nebo nejedení. Bylo to o tom, že jsme se nijak nespojili. Nemluvili jsme spolu, neměli jsme žádný druh důvěry, takže jsme spolu nikdy opravdu nemluvili o našich zážitcích.

Marie Claire:
 Zdá se to jako by tam nebylo spoustu kamarádství.

Portia de Rossi: Bylo to milé prostředí. Byli jsme k sobě všichni velmi přátelští, ale nebyli jsme k sobě velmi osobní, nebyli jsme si blízcí. Myslím si, že to bylo z části protože bylo natáčení tak zorganizované a tak dobře vedené, od té doby jsem to už neviděla. To, že dostanete svůj pracovní čas, a všechno aby běhalo jako mechanismus. Trvalo to přesně tolik kolik bylo vyměřeno na scénu a my všichni jsme byli velmi profesionální a velmi připravení, a bylo to jako dobře rafinovaný stroj.

Marie Clarie: Předpokládám, že natáčení Arrested Development bylo naprosto odlišné.

Portia de Rossi: Bylo to fantastické. Směji se, protože jsem si vzpomněla na sebe, jak jsem si dělala sendvič s arašídovým máslem nebo něco v jídelně a Jason Bateman vešel a říká: "Oh Porshe, ještě nás nezrušili."

Marie Claire: Bylo to tak zábavné jako to vypadalo?

Portia de Rossi: Byla to taková zábava. Bylo to směšně zábavné, a tamti kluci byli prostě, prostě je miluji jako bratry. Byli tak vtipní a tak inteligentní a tak duchaplní, a všichni na natáčení milovali to, co dělali. Vlastně, díky natáčení Arrested Development jsem si uvědomila, že ta nejdůležitější věc, kterou bych mohla dělat v mé kariéře, je hrát dobře. Tak směšné jak to zní, když jsem dělala Ally McBealovou, myslela jsem si, že musím vypadat dobře. Pak jsem se dostala k Arrested Development, a myslela jsem si, že musím být vtipná. Musím se doopravdy podívat na to, proč jsem dostala tuto roli...jak jsem vypadala bylo druhořadé a nedůležité v porovnání k tomu jak jsem byla vtipná nebo jak dobře jsem si vedla v té roli. A to je obrovská věc, doufám, že to je něco, co si lidé odnesou z této knihy. To, že jak vypadáte je tak nedůležité v porovnání s tím, co si myslíte a co děláte nebo kdo jste.

Marie Claire: Byl to telefonát od doktora, jenž Vám řekl, že Vaše orgány nefungují, který Vás probudil?

Portia de Rossi: Bylo to vlastně více věci. Bylo to matčino akceptování mé orientace, to bylo pro mě obrovské. Bylo to, že jsem četla kapitolu zvanou Hlad z knihy Naomi Wolfové "The Beauty Myth". Pomyslela jsem si, páni, opravdu jsem na to kápla. Chtěla jsem se být pod kontrolou, být nezávislá a úspěšná, zatímco v realitě jsem byla slabá, nemohla jsem se najíst. Myslela jsem: "To je zajímavé." Klesám a zmenšuji se a zabírám méně místa zatímco v mé hlavě jsem se snažila být mocná a velká. Bylo to to, byl to fakt, že jsem byla tak nemocná a že jsem měla na výběr. Nechtěla jsem žít s chronickou nemocí. Nevěděla jsem, kdy ta věc s dietou skončí. Byla jsem ubohá. Byla jsem izolovaná. Cítila jsem se špatně, cítila jsem se celou dobu nemocná, zraňovala jsem se. Pomyslela jsem si, že můj způsob nefunguje a že musím zkusit něco jiného. Nebyla jsem, nebyla jsem opravdu připravená vzdát se mého života kvůli dietě.

Marie Claire: Litujete něčeho? Samozřejmě si přejete, abyste nebyla nemocná, ale litujete něčeho na tom, jak jste to zvládala?

Portia de Rossi: O bože, chci říct, je to těžké, zaprvé něčeho litovat. Jsem nyní tak šťastná a věřím v to, že cokoliv jsem prožila, bylo pro mě určeno prožít. Musela jsem to nějak udělat. Ale přeji si, abych si to užila. Přeji si, abych si uvědomila, že jsem byla najatá, protože jsem byla talentovaná a ne kvůli tomu, jak jsem vypadala. Což doopravdy bylo tak druhořadé, ale pro nějaký důvod jsem si myslela, že to bylo všechno. Přeji si, abych žila mnohem upřímnější život a abych "vyšla ven" mnohem dříve.

Marie Claire: To jste se nepřiznala už dříve, jako mladá v Austrálii? Bylo to všechno takto pozdě ve vašem životě?

Portia de Rossi: Trvalo mi to déle než jsem si uvědomila, že jsem na holky. Asi do mých 18 let. Opravdu jsem měla ráda muže. Opravdu. Moji mužští přátele pro mě byli velmi důležití, a chtěla jsem, aby mě viděli jako rovnocennou, ne jako někoho, s kým se chtějí vyspat, víte? Takže mě to opravdu nenapadlo dokud mi nebylo 18, když jsem si uvědomila, že abych žila šťastný život s někým, tak to musí být lesba, protože moje heterosexuální kamarádky nebyly vůbec pro!

Marie Claire: To tehdy jste měla Váš první homosexuální vztah?

Portia de Rossi: Jo, byla jsem na právnické škole a byl to pro mě velmi šťastný čas. Chodila jsem do školy jen rok a potkala jsem dívku, a byla jsem celkem "venku". Byla. A poté jsem dostala roli a utekla zpět "dovnitř"! Jak nejrychleji jsem mohla, tak jsem utekla do "skříně". Myslela jsem si: "O, film, herečka, musím jít zpět do "skříně". A tak to bylo.

Marie Claire: Cítím, že tato kniha je o Vaší poruše příjmu potravy, ale je tak zajímavé, jak je to propojené s Vaší orientací.

Portia de Rossi: Více než něco jiného, cítím, že mými problémy byly porucha příjmu potravy a moje orientace, takže na toto jsem se soustředila v knize, ale o čem to je hlavě je můj nedostatek přijetí sama sebe a mojí sebeúcty. Začalo to, když jsem byla mladá, změnila jsem si jméno, protože jsem nebyla spokojená s tím, kým jsem byla. Nebylo to dostatečné; bylo to příliš obyčejné, příliš nudné. A trvalo mi to hodně dlouho než jsem se podívala do zrcadla a řekla: "Akceptuji se", a pohnula se svým životem.

Marie Claire: Musela jste to udělat předtím než jste vstoupila do milujícího vztahu, nebo to byla součást toho?

Portia de Rossi: Myslím, že to předcházelo. Fakt, že jsem se uzdravila z mé poruchy příjmu potravy, musela jsem se dostat na klidné místo před poznáním Ellen, ale chci řict, nepochybně mi pomohla zůstat na tomto místě. Každý den mi nepochybně pomáhá soustředit se na to, co je důležité a to sakra jistě není to, jak pro ni vypadám.

Marie Claire: Je to společné, bojuje s tímto také a pomáháte ji cítit se dobře a pohodlně?

Portia de Rossi: Myslím, že obě dvě se nutíme cítit nádherně, protože se prostě zbožňujeme za to, kdo jsem jako lidé, a není to jen..Vím, že mě měla ráda, když jsem vážila 72kg a vím, že mě bude milovat až budu stará a vrásčitá, takže toto mě samozřejmě nutí cítit se velmi bezpečně a velmi šťastně, a dělám to samé s ní.

Marie Claire: V poslední kapitole Vaši knihy, miluji tu část, kde ji Ellen čte a říká: "Zlato, byla jsi trochu blázen."

Portia de Rossi: Je to pravda! Víte, četla toto všechno poprvé, nebyla si opravdu vědoma, jak moc jsem trpěla, a jak moc jsem s tím bojovala. Víte, je to těžké. Četla všechny tyto scény toho bláznivého a chorobného chování, a podívala se na mě pohledem jako: "Páni, to je bláznivé!" Protože to je bláznivé. Je to naprosto bláznivé, a ještě v ten čas jsem si myslela, že to byla správná věc. Myslela jsem, že jsem dělala zdravá rozhodnutí. To je ta šílená věc na anorexii; je to opravdu pozvolný sestup mezi dietou a poruchou. Je to něco, co se zdá velmi logické a zdravé v tomto období. Vždy jsem si myslela, dobře, pokud jsem měla 100 kalorií, tak 80 kalorií je lepších. A o 10 minut více cvičení než o 10 minut méně, protože každý obdivuje lidi, kteří drží úspěšně dietu a kteří cvičí.

Marie Claire: A dostávala jste pozitivní ohlasy, Váš stylista Vám řekl, že vypadáte tak dobře, to muselo být potvrzující. 

Portia de Rossi: Jo, samozřejmě, každý okolo mě obdivoval. Všichni říkali, že vypadám skvěle.

Marie Claire: A co když jste vážila 37 kg?

Portia de Rossi: Ani se na mě nechtěli podívat, čelit mi, to je ta věc, doufám, že se tato kniha dostane do rukou lidí, kteří znají někoho, kdo trpí poruchou příjmu potravy, mají dceru, která trpí, protože myslím, že tou nejlepší věcí, která by se mi mohla stát, by bylo kdyby mi někdo něco řekl. Lidé se tolik obávali mě konfrontovat, protože si mysleli, že bych je odstřihla. A taky, že ano. Nechtěla jsem nic mít s lidmi, kteří mě konfrontovali a tak jsem je odstřihla, naprosto, protože jsem byla naštvaná, že mě konfrontovali, a nevěřila jsem jim, ale ten fakt, že něco řekli, se mnou zůstal. Místo toho, aby řekli: "Jsi moc hubená", myslím, že by více fungovalo slyšet to, že jsem vypadala nemocně nebo, že jsem vypadala jako, že trpím nebo, že jsem si nemohla poradit nebo, že jsem slabá nebo nemocná. Protože ten obraz, který jsem se snažila chránit byl ten, že jsem byla silná a úspěšná a hubená. Víte, to, co každý chce být. Chtěla jsem, aby mě lidé obdivovali, ne aby mi řekli, že jsem nemocná.

Marie Claire: A nyní, když máte zdraví vztah s jídlem a jíte, co chcete, více bez omezení, myslíte si, že si Vaše tělo našlo přirozenou váhu?

Portia de Rossi: Ano, mám stejnou váhu, vím, že nehubnu ani nepřibírám. Nebyla jsem na váze roky. Nevím, ale hádám, že mám 60kg, protože to byla váha, ke které jsem se vždy vracela, váha, ve které se moje tělo cítí nejlépe. To je ta věc, pokud nemůžete akceptovat Vaši přirozenou váhu, a myslím, že každý ví, jaká je - víte, když máte nadváhu, když máte podváhu - pokud to dokážete akceptovat, můžete jíst cokoliv chcete, kdykoliv chcete, a nikdy více nemyslet na jídlo. Nikdy se nezbavit jídla. Je to velmi rozhodující, a matky nikdy nedržte dietu před Vašimi dětmi. A opravdu, to je vše, co potřebujete dělat. A, nedržte dietu, ale tuto zprávu nemůžete poslat Vašim dcerám.

Marie Claire: Vyrostla jste s touto zprávou?

Portia de Rossi: Víte, byla jsem svědkem tohoto, ano, moje matka nebyla ani tak posedlá dietou, ale velmi často komentovala váhu ostatních lidí. Ale, ano, věděla jsem, že držela dietu, a naučila mě, jak ji držet. Vůbec ji neviním, protože každý si tehdy myslel, že držení diety byl způsob jak shodit kila - konec 70. a 80. let, nečekala jsem, že by to věděla lépe, ale očekávám, že to lidé ví lépe teď. 

Marie Claire: Četla knihu?

Portia de Rossi: Milovala ji. Bylo to pro ni těžké, často brečela, jsou tu věci, které nevěděla. A myslím, že si přeje, aby udělala některé věci trochu jinak, ale víte, doopravdy mě podpořila v průběhu tohoto. A jsem vděčná, protože ji opravdu miluji, a dělala to nejlepší, co tehdy mohla. Nechtěla jsem ji ublížit touto knihou, ale musela jsem být upřímná, a díky Bohu, že mě podpořila, neboť bych jinak nebyla schopná napsat tuto knihu, ne takto. Ne s touto upřímností.

Marie Claire: Četla to první ona nebo Ellen?

Portia de Rossi: Ellen.

Marie Claire: Jak jste o tomto mluvila s matkou?

Portia de Rossi: Mluvily jsme o tom hodně. Vždy chtěla, abych byla spisovatelkou. Když jsem byla ve škole, tak jsem kreativně psala, a ona vždy říkávala: "Páni, ty máš talent, měla bys být spisovatelkou!" Takže byla velmi nadšená, když jsem dostala nabídku na knihu a mluvily jsem o tom. Připomněla mi nějaké věci, které jsem zapomněla, a pomohla mi vzpomenout si na mé dětství a na některé události, které se staly. Pracovala pro doktora a vždy jsem si myslela, že si brala vzorky léků na hubnutí. Nemluvily jsme o tom. Byla jsem velmi malá, když jsem brala tyto léky, a připomněla mi, že jsem vlastně šla k doktorovi na test tuku a zvážení, a doktor předepsal léky na hubnutí 15leté dívce, a opravdu se bála. V mé hlavě jako dospělá si myslím: "Mami, proč jsi si vůbec myslela, že to byl dobrý nápad?" Samozřejmě, že jsem si ji malovala v mé hlavě jako toho opravdu ignorantského a nestarostlivého rodiče, když vlastně to nesnášela, nesnášela léky na hubnutí a byla tím tak znepokojená. Ale byly předepsány doktorem a já chodila zpět k němu na vyšetření a poté dostala znovu další předpis, a byla to jen běžná prohlídka. 
Lidé si neuvědomují, že užívání léků je tak spojeno se vzhledem a hubnutím a to mě přivádí k šílenství, že spousta žen začne kouřit, aby si udržely váhu, a není to jen kouření. Znám ženy, které berou kokain nebo pervitin, aby zhubly nebo nemenstruovaly. A léky na hubnutí také, spousta lidí se stane závislou na lécích na hubnutí a začnou pak užívat nelegální drogy. Opravdu si nedělám srandu. Nemohu Vám ani říct, kolik mých přátel, lidí, o kterých bych si nikdy nemyslela, že mají problém, mi řeklo: "Užíval jsem krystalický pervitin, abych zhubl 5 kg." Je to šílené. Ale kouření je nejvíce zřejmé, takže je to problém. Je to opravdový problém.

Marie Claire: Moc se mi líbila Vaše kniha. Doufám, že napíšete ještě jednu. Velmi moc děkuji za Váš čas a upřímnost. Hodně štěstí se zbytkem Vašeho turné.

Portia de Rossi: Děkuji, budu to potřebovat!

4 komentáře:

  1. To jsi celá překládala do češtiny sama?If so...tak teda smekám...docela dlouhý článek...:-*

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, sama. :) Bylo to na dlouho no, ale co bych pro EP neudělala. :D:)

    OdpovědětVymazat
  3. Zajímave čtení, díky za možnost :)

    OdpovědětVymazat